Jestliže do roku 1456 byly všechny vizitky zpravidla ručně psány, po tomto roce začíná lavinovitě se rozšiřovat jejich tisk na papír různými formami tisku (ofset, sítotisk, fototisk, hlubokotisk aj.), kdy se sdělení prezentuje v různých typech písma, barvách, grafiky, obrázcích a reliéfech.Informace obsažené na papírových vizitkách lze typologicky rozčlenit podle obsahu na : • informace kontaktně osobní. U anglických mutací vizitek se zásadně nepíší tituly, u manažerských vizitek osobních se doporučuje pro zvýšení upamatovací schopnosti přidat také fotografie majitele vizitky. • informace kontaktně firemní. Na rubovou stranu vizitky se stále častěji tiskne také mapka zjednodušující ve složitějších případech cestu do sídla firmy.Ručně psané papírové vizitky v Evropě zaznamenávají dynamický rozmach zejména od vzniku tzv. hanzovních měst, což byla obchodní a kupecká centra budovaná v pásmu od Německá až po Skandinávii a Rusko, ve kterých vznikají kupecké školy a kde se kupecké tržní informace sdělují adresně ve formě vizitek.
Standardní formát počítá také s tím, že vizitka je vyrobena z papíru o gramáži 230 až 320 g/m2, tedy z papíru předepsané pevnosti a kvality. V poslední době se zapomíná na to, že mezi standardní formáty patří obě strany vizitky papírové, tedy rubová i lícní pro využití.Kalendáře jsou důležitou součástí života obyvatel již od středověku.Kalendáře dělíme na několik základních typů - nástěnné kalendáře, stolní kalendáře nebo kalendáře kapesní.
Někdy kolem roku 1864 James O. Woosruff navštívil obchod, kde na výrobku uviděl technické údaje tištěné pryžovými písmeny, vystřiženými z ploché pryžové desky a nalepenými na dřevěnou desku. To ho natolik zaujalo, že roku 1866 začal experimentovat s odléváním pryžových písmen a jejich vulkanizací. Pomocníkem a rádcem mu byl jeho strýc, který byl dentistou.Vlastní pracovní část razítek tvoří gumové nebo polymerové štočky, na kterých je (nejčastěji leptáním - tvrzením polymeru, nověji gravírováním do gumy) umístěn text či jiné grafické prvky, avšak zrcadlově oproti požadovanému otisku. Štoček je připevněn k tělu razítka tvořícímu rukojeť, která umožňuje pevné uchopení razítka sevřenou dlaní.Razítko, tak, jak jej známe dnes, je spojeno s vynálezem vulkanizace pryže. O to se zasloužil Charles Goodyear.
Existují také velké diáře kancelářské, které obvykle bývají větší. Diář je užíván k zapisování osobních poznámkek (kupř. domácí úkoly, schůzky, pracovní úkoly). Někdy se diář používá pouze jako kalendář (zjištění jmenin, data, dnu v týdnu), některé diáře jsou doplněny i o další informace (horoskopy, testy, krátké texty, např. vtipy apod.).Diář je osobní, většinou kapesní kalendář, jenž zároveň slouží také jako zápisník či plánovací rozvrh (např. k zaznamenávání osobních poznámek, plánů a úkolů do budoucna).Někdy kolem roku 1864 James O. Woosruff navštívil obchod, kde na výrobku uviděl technické údaje tištěné pryžovými písmeny, vystřiženými z ploché pryžové desky a nalepenými na dřevěnou desku. To ho natolik zaujalo, že roku 1866 začal experimentovat s odléváním pryžových písmen a jejich vulkanizací. Pomocníkem a rádcem mu byl jeho strýc, který byl dentistou.
Podle technologie tisku se razítka dělí na: * klasická, využívající externí polštářek a nejčastěji dřevěnou rukojeť, * samobarvicí, s vestavěným polštářkem a mechanizmem pro samočinné otáčení textové desky. V klidu je textová deska otočena tak, že se dotýká polštářku, čímž se na ni nanese razítková barva pro další otisk. Vyměnitelný polštářek je obvykle vícevrstvý pro lepší kvalitu otisku a je napuštěn nevysychající razítkovou barvou. Samobarvicí princip využívají i paginovací razítka (jednobarevná/vícebarevná), * předbarvená, jejichž textová deska je přímo napuštěna razítkovou barvou. Jejich slabinou je zejména nemožnost datového otisku a malá životnost, * elektronická, využívající například ink-jet technologii, * slepotisková (reléfní), kdy papír je mechanicky prolisován. Tento typ nejlépe nahrazuje původní pečeť. Složitost výroby a trojrozměrný otisk zaručují vyšší ochranu takového dokumentu proti padělání. Někdy je slepotisk kombinován s barevným otiskem.Mezi nejznámější výrobce razítek patří firmy TRODAT, COLOP a SHINY. Firma TRODAT je také „vynálezcem“ samobarvicího razítka.U nás proběhlo přijetí kalendáře nejprve na Moravě (začátkem roku 1584) a poté v Čechách (v červenci 1584). Ovšem nekatolické země si na přijetí tohoto kalendáře počkali více než 200 let. Úplně poslední přijali tento kalendář Řekové a to až v roce 1923.
Kalendáře slouží nejen k informaci o dnech v týdnu či měsící, ale může být rovněž významným nositelem reklamního sdělení.Kalendář může být doplněn reklamním potiskem a stává se tak vhodným reklamním artiklem. Partner se na vaše logo a adresu dívá po celý rok.Jsou dva základní druhy vizitek – osobní, tedy soukromé, a firemní, které propagují firmu či jejího zástupce. Kartičky jsou různých velikostí, od menších 4 × 7,5 až k větším o rozměru 5,5 × 9,5 cm.
s využitím zdrojů: wikipedia.cz, www.adpress.cz a www.razitkapraha.cz